Ještě pět minut a jdu spát: Hry od Kairosoftu
Jan Olejník
Je dost možné, že pro většinu z vás bude název společnosti Kairosoft tajemný jako hrad v Karpatech. Ale možná se někdo chytne, když zmíním asi největší trhák Game Dev Story a úžasnou pixel-artovou grafiku. Už vám svítá? Game Dev Story rozhodně není jediná povedená hra z portfolia této japonské společnosti. Sestavili jsme pro vás seznam pěti her, které vás udrží vzhůru lépe než kýbl Redbullu.
Kairo… kdo?
Kairosoft je japonskou firmou zaměřenou na vývoj mobilních her. Pokud jste si mysleli, že se jedná o jednu z mnoha nových firmiček, která se snaží stejně jako ostatní přiživit se na obřím úspěchu Androidu a iOS, jste vedle. Jejich historie se totiž píše už od roku 1996, tedy v dobách, kdy u nás pevnou rukou vládly tříkilové Nokie a různé variace na hru Snake. Jenže japonský trh byl v té době jiný, zařízení byla na jiné úrovni a tudíž i hry byly vyspělejší. A jaká byla první hra od Kairosoftu? Určitě to uhádnete – samozřejmě Game Dev Story. Co se týče jejich celkového portfolia, najdeme u všech jejich her stejné prvky – základem je grafika ve stylu „Pixel art“ – jedná se o ryze počítačový umělecký směr, který vznikl především díky technologickým limitům starších zařízení. Pokud vás tento grafický styl zaujal, určitě se podívejte například na galerii eBoy, vtipnou GoonTower nebo Army of Trolls. V žádné z jejich her rovněž nesmí chybět propracovaný mikro-management spočívající v tom, že prakticky každá postava, předmět či budova mohou zvyšovat svoji úroveň a mají nepřeberné množství parametrů. Každý kairosoftí produkt obsahuje své vlastní hudební téma, které hraje v nekonečné smyčce a v neposlední řadě jsou jména jednotlivých postav vtipnými parodiemi na jména známých osobností. Podobností je samozřejmě více, ale tento stručný výčet nám pro začátek stačí. A když už jsme v úvodu nakousli Game Dev Story, rovnou si na něj pořádně posvítíme.
Game Dev Story
Hrajete rádi hry? Že se vůbec ptám. Tak raději jinak – napadlo vás už někdy, jaké to je hry vyvíjet? Podle Kairosoftu je to neskutečná zábava plná kreativity, vtipných jmen, posouvání limitů a vydělávání těžkých peněz. Což mohu z vlastní zkušenosti smést ze stolu jako satirické zjednodušení vyčerpávající práce plné papírování, smluv, licencí, žalob a nekonečného vyjednávání s různými vydavateli. Ovšem v Game Dev Story vás nic takového nezajímá, přece jen je to hra. Své vývojářské studio si nejprve pojmenujete a následně obsadíte zpočátku čtyřmi zaměstnanci. Povolání se ve hře nachází hned několik (mezi jinými například grafik, kodér, scénárista či zvukař), každé má čtyři statistiky určující schopnosti dané postavy a ve vašem vlastním zájmu by vaše skvadra měla být co nejvíce vyvážená. Samozřejmě je ale možné dodatečné síly outsourcovat (přeloženo z manažerštiny – využít externistu) a to za (ne)adekvátní sumu peněz.
Princip hry pak spočívá v tom, že si vyberete platformu, na kterou budete vyvíjet, s tím, že jak ve hře plyne čas, objevují se platformy nové – na ně si ale musíte zakoupit drahou licenci. Systém zjednodušeně simuluje procentuální zastoupení dané konzole na trhu a záleží tedy na vás, zda investujete větší sumu peněz do vývoje na populárnější konzoli s větším publikem, anebo naopak budete cílit třeba na hardcore PC-čkáře. Realitě se vzdáleně blíží i proces vývoje, kdy nejprve zvolíte žánr a téma (například Puzzle – Reversi), nákladnost vývoje a pak ještě přidělíte mizivý počet bodíků jednotlivým vlastnostem projektu jako je třeba „roztomilost“ a podobně. Následně začne vámi vybraný scénárista sepisovat návrh hry, čímž začne přidávat body čtyřem parametrům – hratelnosti, kreativitě, zvuku a grafice. Pak už začne na hře makat celý tým, v další fázi se zaměří na vývoj grafiky, následně zvuku a nakonec přichází „crunch time“ neboli vychytávání chyb, které programátoři do hry nasekali. Pak už zbývá jen hru vydat, počkat na hodnocení kritiků, reakci herního publika a shrábnout zaslouženou odměnu. Nebo taky ne, protože jste se rozhodli vyrobit počítačovou předělávku deskové hry s pirátskou tématikou, což hra nepovažuje za dobrý nápad.
Samozřejmě úplně všechno postupem času zvyšuje úroveň: Zaměstnanci sbírají nové zkušenosti k tvorbě lepších a hezčích her, studio se zvětšuje, dostáváte víc bodíků pro vývoj hry, objevují se nové konzole, veletrhy, vyhlašování cen… no zkrátka se za krásnou izometrickou grafikou skrývá velmi komplexní systém. Bohužel hra má poměrně strmou křivku osvojení, takže buď budete listovat ve stručném herním manuálu, případně začnete hledat návody po internetu. Druhou možnost beru tak trochu jako podvádění, protože nic vám ve hře neudělá větší radost, než když „na to přijdete“! Za 50 Kč skvělá koupě.
 |
|
 52,91 Kč |
|||||||||||
Dungeon Village
Další „mor“, na který budete ráno nadávat s fialovými kruhy pod očima. Ještě jeden quest a jdu spát! Fakt!
Pro Android existuje spousta her na hrdiny. A i když by se mohlo zdát, že Dungeon Village je další z nich, opak je pravdou. Tahle hra jde na věc z jiné strany – stanete se starostou malé vesničky, kterou neustále jako na potvoru ohrožují nějaké… ehm… potvory. Naštěstí, jako ve správném fantasy, se ze všech stran hrnou nebojácní rekové, kteří si nedokážou život bez hrdinských skutků ani omylem představit. To se k vám tak přiřítí Sir Lance Alot, zaběhne do kovárny, tam si koupí obrovitý meč a vypadne za humna, kde číhá drak. Pokud má chrabrý rytíř kliku, drak odputuje do horoucích pekel a oplechovaný vítěz pak běží zpět do vesnice prodat věci nalezené v dračí sluji. A samozřejmě se pak dojde i vyspat do nepostradatelného hostince.
David Trlica
Prakticky všechny budovy ve vašem městečku vám generují peníze – ať už se jedná o hospodu, restauraci, magický obchůdek, kavárnu, hračkářství nebo třeba střelnici. Pochopitelně je nutno zařídit, aby každý obchod měl svoji klientelu, takže dokud se do vašeho města nepřijde podívat kouzelník, nemá smysl stavět alchymistickou laboratoř (i když jsem někde četl, že prý ho naopak přítomnost laboratoře přiláká).
Každý hrdina má samozřejmě vlastní statistiky, jako je například zdraví, síla nebo „ochota pouštět se do dobrodružství“. Všechny tyto parametry se samozřejmě s vyhranými boji a prozkoumanými dungeony zvyšují. Dále lze každé postavě vybrat až čtyři kusy výbavy a získat si tím její vděk. Vaše městečko pak může pořádat různé akce na zvýšení popularity či statistik hrdinů, kteří si vaši osadu zvolili za své útočiště. Hra jde tak daleko, že „levelovat“ mohou i obchody a správným postupem vám budou zakrátko vydělávat více, než byste si mysleli. Pochopitelně jde i o celkovou prestiž vesnice, tudíž se snažíte plnit požadavky královského velvyslance, abyste obdrželi patřičné ohodnocení v podobě hvězdiček a mohli svým oblíbeným hrdinům připnout na prsa královskou medaili.
Dungeon Village je parádní stavební strategií kombinovanou se zjednodušeným RPG systémem. Cena je momentálně 88 Kč, a dovolím si vám dát dvě rady – pokud si nejste jisti nákupem, zkuste bezplatnou Lite verzi a zadruhé – připravte si nabíječku, baterka vám stačit nebude.
Poněkud mylně nazvaná hra je ve skutečnosti strategií odehrávající se v prostředí restaurace, nikoliv jídelny či kantýny, jak avizuje název. Vy, jakožto ředitel nového podniku, musíte najmout servírky a kuchaře, kteří se postarají o blaho vašich hostů. Na obrazovkách počítačů se kdysi objevila hra obdobného ražení – Restaurant Empire – a vůbec není na škodu, že si můžeme otevřít restauraci i na displejích mobilních zařízení.
I Cafeteria Nipponica se může pochlubit tradiční „kairosoftí“ prezentací. Pixelartová grafika je pohledná a především přehledná a pohodlně ovladatelná i na menších displejích, což je jistě velké plus. Na začátku hry si zvolíte typ kuchyně, kterou hodláte vařit – tím se vám odemknou počáteční jídla. Není však problém během hry získat recepty na jídla jiná a můžete si pak klidně rozjet podnik, kde vedle italských špaget budou na jídelním lístku svítit i americké hamburgery a čínské tofu omáčky. Pohlreich by měl radost. Pracovní den pak začíná otevřením vchodových dveří, kde dle popularity vašeho podniku mohou už od časného rána přešlapovat hladoví zákazníci. Jakmile si sednou ke stolu, záleží na schopnostech vašich servírek, jak rychle převezmou objednávku a předají ji do kuchyně. Kuchař pak pokrm připraví a servírka ho donese zpět na stůl. Klasika. Vtip je v tom, že vylepšováním vaší restaurace (nábytek, dekorace, pokrmy) si můžete odemykat nové typy klientů. Někteří vyhledávají vegetariánská jídla, jiní chtějí jíst především zdravě a další zase chtějí za málo peněz velkou porci – neznamená to nutně, že každá nová skupina u vás zanechá vyšší sumu peněz, ale podstatné je, že klientela roste. Jakmile se dveře restaurace na noc zavřou, nastává čas pro výzkum. Podle vývojářů jsou totiž kuchaři chroničtí nespavci a po perném dnu v práci neznají nic lepšího než celou noc vylepšovat své recepty. Výzkum funguje tak, že si zvolíte jídlo z nabídky a přihodíte k němu až dvě ingredience. Pokud jste se trefili (hra vám naznačí, zda máte šanci na úspěšné vylepšení), pak se pokrmu více či méně zvednou statistiky jako chuť, aroma, vzhled – a v neposlední řadě i cena, o kterou jde především. Aby toho nebylo málo, dostanete možnost otevřít si restaurací vícero, budete podnikat výpravy za recepty a nakupovat nové ingredience.
Co Cafeterii trochu sráží na kolena je poněkud pasivní hratelnost. V zásadě během celé otevírací doby nemusíte na displej ani sáhnout a večer jede výzkum také v podstatě automaticky. A pokud neznáte systém hry opravdu dobře, pak budou peníze přibývat bolestně pomalu. Jsou to však ta drobná malá rozhodnutí, která tvoří hratelnost – jaký stůl vybrat, abych nalákal bohatého byznysmena? Má smysl zkusit reklamní kampaň nebo jsou to zbytečné výdaje? I zde si samozřejmě můžete zkusit bezplatnou Lite verzi. Přiznávám bez mučení, že jsem u této hry sáhnul po návodech rozházených po internetu.
 |
|
 88,00 Kč |
|||||||||||
Epic Astro Story
To takhle jednou seděl designér u počítače, hrál SimCity a do toho mu kdesi na pozadí běžela televize, kde zrovna reprízovali Star Trek… a nebo to možná bylo úplně jinak. Každopádně dva fenomény zmíněné v první větě rozhodně musely výsledné dílo výrazně ovlivnit.
V Epic Astro Story se vydáte tam, kam lidská noha ještě nevkročila, a budete pověřeni kolonizováním planety v předaleké galaxii. Jak se taková planeta kolonizuje? Systém je podobný tomu v Dungeon Village, ale zde nejste omezeni až tak malým prostorem. Snažíte se především expandovat, přilákat mimozemské turisty a utužit mezigalaktické vztahy. Je tedy třeba stavět rozmanité budovy, jako jsou doly, továrny, pole, různé podniky a další a další důležitá místa nutná k rozvoji ekonomie. Samozřejmě nelze stavět jen tak hala-bala, ale je nutno si vše dopředu promyslet, protože sousedící „políčka“ (hra se odehrává na čtvercové mřížce) se mohou navzájem ovlivňovat a vhodnou kombinací můžete dosáhnout vyššího zisku či více zdrojů na vývoj technologií.
Má smysl zmiňovat, že i zde může získávat úrovně prakticky cokoliv? Vždyť je to přece Kairosoft, ten by si něco takového neodpustil! S levelováním souvisí především výpravy do neznáma. Ty probíhají tak, že se třeba Jean Vicard nebo James Turk (chytáte se?) vydají do zatím neprozkoumaného území a ve spodní části obrazovky pak můžete sledovat jejich postup. Na své cestě se setkávají s ikonkami ve tvaru otazníků, které označují významné události, kam patří například objev nové technologie, setkání se s novou postavou a samozřejmě i boje. Ty se odehrávají na samostatné obrazovce, mají velký spád a trochu připomínají souboje ze starých dílů Final Fantasy, probíhají ale téměř automaticky. Co je podstatné – mají obrovský spád a lze je výrazně ovlivnit úrovní, dovednostmi a výbavou vašich hrdinů. Bojovníci s kyjem či nožem (ano, já vím, má to být sci-fi, ale já si kolonizátory planet s kyjem v ruce nevymyslel!) jdou do přední řady, zatímco holčinu s laserovým blasterem šoupnete do zadních řad, aby nepřítele pěkně zákeřně ostřelovala. Z počátku prosté, později příjemně komplexní.
Pokud jsem hru Cafeteria Nipponica označil za poměrně pasivní záležitost, Epic Astro Story je pravým opakem, který neustále vyžaduje vaši pozornost. Hratelnost je dynamická, úkolů je dostatek, stále je co vylepšovat, zkoumat, vyvíjet a prozkoumávat a ani úplný nováček by neměl mít problém udržet peníze v černých číslech. Celkově se jedná o jedno z nejlepších děl od Kairosoftu a nepřestane mě udivovat, kolik zábavy se dá i dnes nacpat do pár megabajtů dat. Možná ale mohli obětovat nějaký ten bajtík navíc a přidat různé hudební stopy. Ta ústřední se přehrává dokola tak dlouho, dokud si ji nezačnete broukat ze spaní. I zde je samozřejmě k dispozici bezplatné demo.
 |
|
 92,02 Kč |
|||||||||||
Beastie Bay
A do pětice všeho návykového. Jestliže znáte Monster Hunter, Pokémony a Tropico, nemusíte už číst dál (ale nebráníme vám v tom), protože Beastie Bay je v podstatě kombinací těchto titulů. V roli trosečníka Robina se ocitáte na ostrově, který si můžete libovolně pojmenovat. Společně s vámi ale ztroskotá i mazlíček dle vašeho výběru – kočka, pes nebo „logicky“ kachna (pokud někdo ze čtenářů má skutečně za mazlíčka kachnu, ozvěte se nám prosím v komentářích, byla by škoda se o takovou kuriozitu nepodělit).
Se svým mazlíčkem se pak vydáváte na průzkum neznámého terénu podobně jako v Epic Astro Story. Na svých cestách narazíte na roztodivné potvůrky, se kterými bude váš mazel bojovat. PeTA a ochránci zvířecích práv už jistojistě vyplňují žaloby na Kairosoft. Důležité je, že oslabeného protivníka můžete pomocí speciálního předmětu zlákat do svých služeb. Pokud máte štěstí, přibude do vaší malé armády nový přírůstek, který ovšem bude potřebovat domov. Tím se opět dostáváme zpět k systému Epic Astro Story či Dungeon Village, protože v momentech, kdy zrovna nebojujete či neprozkoumáváte, můžete stavět a vylepšovat budovy či obdělávat políčka, k čemuž vám budou dopomáhat právě ochočená zvířátka. Postupem času získáte nové možnosti a krom toho, že se k vám budou přidávat další trosečníci, můžete navíc celý ostrov proměnit v turistický ráj plný hotelů.
Je dost možné, že pro úplné začátečníky může být Beastie Bay trochu matoucí, protože obsahuje poměrně dost různých „vrstev“, ve kterých se hra odehrává. S několika divnými nelogičnostmi ohledně výstavby a vylepšování budov se sice poperete, ale bude to chtít nějakou tu hodinku experimentování. Co je však důležité – simulační systém je plně funkční, stavby se navzájem ovlivňují a stále je kam expandovat, tudíž může nastat moment, kdy se rozhodnete, že celou počáteční část zkrátka „z gruntu“ předěláte a díky výsledné optimalizaci budov zvýšíte své zisky. Souboje jsou potom prakticky přesnou kopií Pokémonů, což není automaticky špatná věc. Hra samotná vás navíc nenutí jet podle nějakého interního mustru a dává vám poměrně velkou svobodu v tom, jak hrajete a jaké budovy stavíte. Vše je samozřejmě okořeněno poctivou kairosoftí mikroekonomikou.
 |
|
 Zdarma |
|||||||||||
Účinnější nežli kofein
Je to tak, hry od Kairosoftu mají zkrátka to magické „něco“, co vám způsobí, že zatímco venku už kokrhají kohouti, vy s krvavýma očima budete dokončovat „ještě posledních pět minut“. Samozřejmě Kairosoft vydal mnohem více her, než je tento článek schopen obsáhnout a je dost velká šance, že vám do vkusu padla nějaká, kterou jsme zde nezmínili. Budeme proto velmi rádi, pokud se na nás nebudete zlobit a o zkušenosti se svou oblíbenou hrou se podělíte v komentářích pod článkem.
A mimochodem, víte, že se chystá Game Dev Story 2?
Komentáře (14)
Přidat komentář